Moje problémová partie jsou prsa.

Dobrý den,

Jmenuji se Diana, je mi 20 let a chtěla bych se s Vámi podělit o můj příběh. Uvažovat o plastické operaci jsem začala už od mých 18 let, ale jelikož je samotná operace velice finančně nákladná, tak jsem nakonec vždy skončila jen o uvažování do budoucna. Moje problémová partie jsou prsa. Nemyslím si, že by byla extrémně malá, i když nepopírám, že si mě za to už spousta lidí dobíralo, ale abych byla upřímná, nezáleží mi, co si myslí ostatní, ale jak to vidím já. Podle mě jsou velká prsa překážkou a měnit se kvůli někomu absolutně nepřipadá v úvahu. Já mám velikost 85 B. Ale abych upřesnila na pravou míru, proč se u mě v 18 letech zrodil „mindrák“ z mých prsou… Od mala jsem nebyla štíhlá, v pubertě jsem začala řešit veškerý stres jídlem a to je potom začarovaný kruh, protože čím víc nesnášíte své tělo, tím více jíte, protože přichází více a více stresu. Dotáhla jsem to v mých 13 na 110 kilo při své výšce 170cm. Prsa když upřesním na pravou míru nebyla mezi faldy rozeznatelná. Pak se to jednoho dne ve mě úplně zlomilo a začala jsem se sebou něco dělat, takže chodit do posilovny a jíst zdravěji. Jenže (teď už dovedu tvrdit bohužel) jsem zhubla za necelého půl roku 40 kilo. Tím pádem má kůže na to zřejmě nestihla reagovat a proto mám strie na hodně částech těla a povislá prsa. V té době jsem si toho ani nijak nevšímala, byla jsem úplně jiný člověk. Jenže postupem času jsem to začínala vidět a vidělo to i mé okolí. Musím říct, že stále nejsem spokojená se svojí postavou a pochybuji, že i kdy budu. Ale víte…postava se dá vždy upravit, pokud změníte styl života, ale s prsy je to prostě těžké. Buď na tu operaci máte nebo holt musíte žít s tím, co vám vyrostlo nebo jak se to změnilo. Doufám, že tímhle příběhem aspoň odradím zastánce rychlých a drastických diet.