novy-zivio-diky-plastice.jpg

Vytahaná,utahaná..a přeci s úsměvem

Autor: Nadi

Dobrý den,

když jsem viděla reklamu na tuto soutěž na Rodince,hned jsem klikla ,,dál,,a říkala si,zkusím štěstí ale když jsem viděla to množství příspěvků,už jsem tak odhodlaná nebyla.
Přečetla jsem si názvy příběhů a zjistila,že některé potřebují zmenšit nos,zvětšit prsa,ubrat na váze.
Došlo mi,že se tím velmi trápíte a jistě o tom už roky sníte.
Chtěla jsem si všechny příběhy přečíst a zjistit,jakým stylem píšete a o čem,abych se neopakovala…ale nakonec jsem raděj nic nečetla a píšu tak,jak umím.

Můj příběh začíná před pěti lety,bylo mi 33let,byla jsem normální ženská,která má vše akorát,sice malá prsa,ale podprsenky dokáží zázraky a ničím jsem se netrápila.
Tedy trápila,ale to bylo z jiného důvodu.Chtěli jsme s manželem další dítě ale nedařilo se.
Nedařilo se měsíce,nedařilo se roky…a tak přišla na řadu léčba neplodnosti.Roky injekcí,léků,ultrazvuků až nakonec poškození ledvin.
Pokud zlobí ledviny,je to bolest,únava a tělo přibírá závratnou rychlostí z důvodu zadržování vody v těle.Takže každý co mě znal si myslel,že jsem těhotná,ale já byla jen oteklá:))ale po letech se stal zázrak a já byla nakonec po IVF těhotná opravdu!
Konečně,byla jsem tak šťastná! jenže moje tělo unavené po hormonální léčbě už nikoliv,bouřilo se,přestávalo fungovat a já vydržela být těhotná za pomoci lékařů pouze do 35tt.Naštěstí to našemu miláčkovi stačilo a po několika týdnech jsme si ten náš uzlíček vezli domů.
Myslela jsem,že tím už moje trápení skončilo a začínám znovu nabírat sílu a vše se vrátí tam ,kde to bylo předtím,že se obléknu do svých oblíbených kalhot a vezmu si svůj zelený svetřík,ktrý konečně zapnu…no nevrátilo se,váha dolů šla jen velmi pozvolna,břicho po císaři bylo stále ošklivé a svatební prstýnek mi dál ležel v hrníčku,protože dostat ho na ruku nešlo.
I tak jsem byla šťastná,ledviny se umoudřili,začali pracovat zase normálně a svět byl růžový..konečně bez bolesti.
Jenže to nebyl konec,za rok a půl mi začalo být zle,hodně zle..myslela jsem na nejhorší,ale bylo to jen další těhotenství.Překvapení bylo obrovské,nebyla žádná léčba,žádní doktoři a my ,,neplodný pár,,si doma vyrobily dvojčata!
O tom jak jsem nakynula tentokrát,nemusím ani psát.Měsíce po nemocnicích,kde nic neděláte,jen ležíte a čekáte,no bylo to náročné a já to vydržela až do termínu.
Odměnou mi jsou krásná dvojčátka a tak jsem se stala během tří let…trojnásobnou matkou!Tři roky jsem se nic jiného nedělala,jen kynula,rodila,a pomalu se zase smršťovala a zase kynula..

Každý říkal,neboj teď půjdou kila dolů sama,nebudeš mít čas se ani najíst..a to měli pravdu,jenže se to podepsalo na mém těle.Jsem sice pohublá,ale nepoznáte to,když si zastrčím povislou kůži na břiše do kalhot,vypadá to jako bych měla pneumatiku,/z volné kůže mohla bych si z ní ušít klidně kabelku/naproti tomu ruce mám svalnaté,jak neustále tahám tři děti a kromě pytlů pod očima,už nemám jiných zavazadel..
Jsem si někdy sama k smíchu,jak jsem teď nevyvážená a uvažuji o tom,co všechno by na mě musel plastický chirurg spravit..čím by asi začal a kde by skončil.Ale mám pro něj návrh.Myslím, že mi pomůže,když mi odřízne metr kůže,pěkně popořadě od shora dolů.
Nejsem nešťastná,nejsem tím utrápená,mám 4 zdravé a krásné děti,manžela který mě má rád a váží si mě,jen si říkám,co v dnešní době můžou dostat za odměnu zasloužilé 4násobné matky..nic,beru jednu mateřskou na tři děti,nepůjdu ani dříve do důchodu,nemůžu odjet ani do lázní,kdo by hlídal tu moji smečku a hlavně,kde bych proboha vzala peníze na nějakou plastickou operaci, ale nezoufám,já si počkám a za odměnu dostanu za čas čtyři přáníčka ke dni matek,tři ručně dělané dárečky k ježíšku..
A proč vůbec chci jít na plastiku a čeho vlastně?
Já nevím,jen vím,že si tam odpočinu.
Nebudu muset 100x za noc vstávat ke třem dětem,nebudu muset aspoň chvíli odpovídat na neustálé ,,proč,,mého staršího syna,můžu v klidu vypnout to další oko vzadu na hlavě,které mám,abych tu smečku uhlídala.A ta trocha bolesti? za lepší pocit ze svého vzhledu a klid mi to stojí.
Děkuji,že jste mi věnovali čas a tenhle můj obyčejný příběh přečetli.
Naďa