Proč na plastickou operaci?

Se svým tělem nejsem vůbec spokojená,ale nejhorší je břicho.I když podle váhy pomalu hubnu,břicho zůstává stejné.

Jsem hrdá na to, že i s mými půlkami jsem obě děti kojila víc než rok (dohromady více než 25 měsíců) a dala jim pro ně tolik cenné mateřské mléko.

Mám dva špeky na břiše,jsem z nich smutná velice :( dvě děti už taky mám,tak na plastiku se vydám.je mi právě třicet let,

můj příběh roste s mým věkem Je mi sice pouhých 23, ale od školky vím, jak děti i dospělí dokáží ubližovat. V obličeji mám od svých devíti měsíců dvě jizvy a ještě k tomu velký nos.

Po prvním těhotenství, kdy jsem přibrala 20 kg a plně kojila, jsem měla možnost si vyzkoušet, byť jen na chvilku, jaké to je vlastnit prsa o trochu větší velikosti a musím říct že se mi to velice zalíbilo.

Často sním o tom jaké to asi je mít menší prsa, co všechno může člověk dělat, jak se mu asi chodí, když nemá přidělaný dvě závaží na hrudi.

Můj problém jsou prsa, zda se tomu tak dá říkat, v mém případě? Bohužel mi nikdy žádná nenarostla!

Na střední škole jsem se rozhodla zhubnout, což se mi také povedlo. Jak to u dívek a žen bývá, první úbytek byl právě v prsou.

Oční víčka mám natolik povadlá až k řasám, že mi začínají zhoršovat vidění, občas tiky v oku, bolesti hlavy.

Díky tomu, co mi bohužel příroda nenadělila, nemám sebevědomí, nemám odvahu oslovit protější pohlaví. Zato mám dost studu a nesmělosti.