plastická operace nosu

Můj příběh není až tak zajímavý a popravdě si myslím že je i vlastně jednoduše prostý.Když by se mě někdo zaptal jestli chci plastickou operaci zadarmo,odpověděla bych mu určitě ANO.
Asi když mi bylo 9 let tak já a hlavně mé okolí si začalo všímat,že mam větší nos.Znáte to někdy máte prostě pocit,že vas za zády někdo pomlouvá a já do ted mám pocit,že je to hlavně kvůli mému velkému nosu.Je to hlavně kvůli tomu že v těch devíti letech na zakladní škole vždycky mi řekli: \"no jo Kristýno,tymaš velký nos\".A vždycky mě takto odbyli a navíc všichni se mi hned poté smáli.samozřejmě jsem se slzam v tomto věku neubránila.
Poté přišlo na řadu gymnázium a tam sem se dočkala dalším výsměchům jak od kamarádů tak i od kamarádek.Vždycky jsem se(a to vlastně dělám až do ted)s něma blbě smála jejím hloupým vtipům a narážkam na můj nos a dála,že mi to nevadí.
Další můj problém je že mám prostě pocit že díky mému profilu nosu jsou všichni krásnější než já.Já vím možná to může znít vtipně,ale tyto malý problémy mě prostě velmi psychicky deptají a někdy je mi z toho až do pláče.
Ted už následuje pouze střední a může vás to překvapit nebo ne ale pouze začátek střední,protože dál \"můj příběh\" nevede.Je to vlatně to samé jako na gymnázium.Hloupé přetvařování.
Asi jste pochopily že mi není dvacet a ani osmnáct ale teprve pouze patnáct.Proto si i myslím,že nemám nejmenší možnost tuto soutěž soutěže,ale byla bych nesmírně ráda kdybi jsem měla nějakou naději.Třeba by mi i stouplo i sebevědomí .